Dalo by se napsat "Klondike". Většina čtenářů už tuší o co půjde. Vlastně to bylo krásné podzimní odpoledne strávené na Zálužné. Měl bych doplnit hlavně ve vodě, správně ve zlatonosném a granátonosném potoce Horník. Tak se stalo, že na Zálužné udeřila zlatá horečka v plné síle. Nevyhýbala se nikomu a já jsem ji pocítil v plné síle. Začalo to úplně nenápadně a plíživě. Po obědě se ozvalo před chatou troubení a dorazil ten nejpovolanější - RNDr. Staněk a po krátkém rozhovoru a bojové poradě to bylo venku.  Ano bude se rýžovat na Horníku. Zlato a granáty. S blížícím se polednem se začali scházet  zkušení a ostřílení zlatokopové a prospektoři. Začalo se pomalu vybalovat nádobíčko okukovat zlatonosný revír. To ještě mladší dcera snad budoucí zlatokop, netušila, že poklady - zlatonosný písek a granáty jsou skryty v kyblíku v kufru vozu RNDr. Staňka. Popadl jsem foťák a zabavil gumové holínky připraven vyrazit do boje a vše dokumentovat. Mezi tím se pomalu začali scházet kolemjdoucí a čekali co se bude dít. Dopadlo to tak, že jsem něco málo odfotil, rychle odložil foťák a ještě rychleji vystartoval do vody. Pod odborným dohledem a výkladem pana Staňka jsme zkusili to, co čekalo pověstné zlatokopy za dob zlaté horečky na Klondike. Ani mi nevadilo, že mi začalo zatékat do pravé holinky a příjemné teplo vystrnadil mokrý chlad. Ti staří prospektoři a zlatokopové si museli pořádně máknout  ve studené vodě. Vůbec jim nezávidím pro pár šupinek lesklého kovu - zlatinek mezi zrnky písku a ostatním "odpadem". Granáty se mezi zrnky načervenalého písku hledaly celkem dobře. Horší to bylo se zlatem. Ostřížím zrakem jsem prohlížel zrnka písku, pyritu a jiných minerálů a nevěřil, že se zlatinka objeví. Nakonec měl jeden z nás to štěstí a zlatinku vyrýžoval. Pravou nefalšovanou zlatinku. Potok Horník vydal své tajemství a bohatství. Byť dovezené od jinud, poskytlo krásnou zábavu a zkušenost v   prosluněném zářijovém odpoledni.